Kapitola 2
Vznik radioklubu OK1KKP
Z pročítání rubrik " z odboček" v časopise Krátké vlny a z řady dalších článků lze uvést, že začátky našeho hobby organizovaného po válce bylo ve spolku československých amatérů vysílačů (ČAV), ustaveného roku 1945, jako jednotné organizace v oboru radiotechniky branné výchovy mimo školy.
V oblasti Litoměřicka měl po válce jako první koncesi v roce 1946 Oldřich Chmelař OK1GY .
OK1GY se narodil roku 1921 v Rohatcích u Roudnice n/L v rodině truhláře. Vyučil se elektrikářem - studoval i průmyslovku v Praze. V roce 1947 se přestěhoval do Křešic,kde pracoval v textilaně jako elektrikář. V ČAVu byl organizován od roku 1938, RP 1139 v odbočce Praha. Koncesi získal v roce 1946. Od té doby aktivně vysílal na radioamatérských pásmech.
V období studené války roku "1952" byl rozkazem ministra obrany povolán do armády. Sloužil nejdříve v Terezíně . Jak vyplývá z Krátkých vln , OK1GY byl trvale od obdržení koncese aktivní na pásmech. Většinou vysílal na 1,75 a 3,5 MHz, někdy i na 56MHz. Účastnil se pravidelných měsíčních aktivit OK kroužku. Za svou působnost v okrese byl nejaktivnější operátor na pásmech. Byl velmi dobrý technik a kamarád OK1GC. Byl jeden ze zakládajících členů OK1KKP.
V roce 1955 se přestěhoval do Olomouce. Zde působil jako VO OK2KYJ ve Strojobalu. Působil v různých radioamatérských funkcích v okrese a kraji. Byl jeden z prvních,který vyrobil zařízení SSB. Vychoval syna Pavla OK2SGY. Několikrát jsem se s Oldou setkal v Olomouci v kolektivce OK2KYJ.
V roce 1962 jsem se s ním a partou OK2KOV, zejména s kamarády Břétou OK2BBS a Mílou OK2WDC potkal v Jeseníkách na Vysoké holi vedle Pradědu při Polním dnu 1962. Já jsem byl s krnovskou kolektivkou OK2KPD a s ostatními amatéry z okresu Bruntál pod značkou OK2KHJ vzadu na kótě Břidličná. Z pátku na sobotu začal padat sníh, byla mlha a náš starší operátor Franta OK2BFM se nám "ztratil". Až v noci nám kluci z OK2KOV sdělili, že se nachází u nich.
Také se nám stala ještě před dojezdem na kótu následující příhoda:
Na kótu jsme jeli z Krnova na vozidlech PV3S. Bylo nás více než 20. Vedoucí výpravy rozhodl, že proviant nakoupíme v poslední vesnici pod Pradědem. Nakoupilo se tam plno krámů včetně svíček. Ale bohužel nějaké konzervy s masem, třeba aspoň uzené s vajíčky skladem nebyly. Krám JEDNOTA měl pouze LEČO ve skle. Natahali jsme papírové krabice s lečem do aut.Tři dni se hlavně jedlo: Chleba,sádlo,marmeláda a lečo.Od té doby lečo nemusím. Při bojové akci /dříve při závodě povinné/ jsme my mladí tenkrát vzteky po spotřebě sklenice zničili. A na ten polní den si moc dobře pamatuji. Samozřejmě jsme museli tábor včetně skla uklidit. Dneska se již na hřebeny Jeseníků směrem k k Vysoké holi s auty nesmí.
Další obnovenou stanicí po válce byl František Brož OK1GC v červenci 1947 .
Narodil se v roce 1908. Pracoval jako zaměstnanec v elektrárně na řece Ohři v Libochovicích, která vznikla v roce 1901. V roce 1931 došlo k částečné rekonstrukci elektrárny. V tomto roce byly na libochovickou elektrárnu připojeny tyto obce: Libochovice, Budyně, Brníkov, Evaň, Chotěšov, Podbradec, Radovesice, Poplze, Kostelec, Vrbičany a Dubany.
Pro rozšiřující se odběrní místa bylo zapotřebí přijmout inkasistu. Stal se jím výběrem František Brož z Libochovic. V elektrárně pracovalo 13 zaměstnanců. Po válce, dne 30.10.1946, byla libochovická elektrárna začleněna do Českých energetických závodů . Definitivní konec provozu strojovny libochovické elektrárny nastal v roce 1953. Pak pracoval v rozvodně ČEZ v Želeticích na okraji Litoměřic až do důchodu.
V ČAVu byl od roku 1936 s číslem 750. První koncesi obdržel v roce 1937. Po válce měl koncesi obnovenou po 10 ti letech v roce 1947. V rámci republiky byl nestor 80 metrového pásma. Bez jeho nepřítomnosti, modulačních pokusů - toto pásmo jako by nebylo. Byl při zakládání kolektivky OK1KAI. V roce 1957 byl jeden ze zakladatelů kolektivky OK1KGR v Lovosicích. Od 1.8. 1958 byl VO OK1KAI v Libochovicích.
foto z RZ 12/88 - OK1GC u zařízení při svých 80 tých narozeninách
Jak je patrné z Krátkých vln dalšího Polního dne 1949 se zůčastnil OK1GY a OK1GC.
V dubnu 1950 bylo rozhodnuto o začlenění ČAV/ Československých amatérů vysilačů/ do ROH,závodních klubů. Základní jednotkou byly radioamatérské kroužky a kolektivní stanice. Některé kroužky byly vytvořeny u skupin ČSM, pionýrů či Sokole.Začaly se vydávat nové registrační čísla,rozlišovaly se i kraje.Všechno to bylo komplikované. Určitá výhoda byla pomoc ze strany závodů, kde byly místnosti a materiální pomoc.Každý kroužek mohl požádat o přidělení koncese na kolektivní stanici. Povolování individuálních stanic OK nebylo v kurzu. Byli jen ty, co zbyly po čistkách v roce 1949/50.Těch bylo málo. Proto se odpovědným operátorem mohl stát i RO /radiový operátor/,který měl zkoušku pro amatéra - vysilače a neměl koncesi.
V této době vznikl v Litoměřicích při Okresním komunálním podniku radioamatérský kroužek . Členové se sdružovaly kolem pracovníků radioopravny a vojáků.
Radioamatéři nebyli pod ROH dlouho. K 1.1.1952 byla založena nová organizace SVAZARM a všichni radioamatéři se stali jejími členy.Byl zrušen ČAV, založen SČR, zkratka ČRA. Časopis Krátké vlny se spojil s Elektronikem a začal vycházet časopis Amatérské radio. Ve Svazarmu se radiokluby nevěnovaly jen své sportovní činnosti, ale byl zde i výcvik branců, výcvik mládeže, propagační akce Svazarmu , spojovací akce, výstavba radioklubů a výcvikových zařízení.
V závodě Polní den 1953 je ve výsledcích i OK1GC. Libochovická stanice OK1KAI se zde poprvé objevila od vydání koncese.
Na jaře 1954 vznikl v Litoměřicích z radiokroužku radioklub OK1KKP.
V povolení číslo 493 je jako držitel uvedeno:
SDR při OV Svazarmu Litoměřice
Zodpovědný operátor byl Jaroslav Bauer OK1BW, který měl povolení již od 15.9.1952. Bydlel v Palackého ulici poblíž horního nádraží. Pracoval u policie v Ústí nad Labem, Litoměřicích a po roce 1961 v Roudnici nad Labem, kde se i přestěhoval. Zemřel tragicky při opravě noční lampičky v Litoměřicích.
Značka OK1KKP se poprvé objevila v časopise AR 7/54 ve výsledcích OK kroužku k 20.dubnu 1954 na 1,75 a 3,5MHz. Činnost po získání koncese byla velmi aktivní. K 20.říjnu 1954 již měla kolektivka potvrzeno v OK kroužku na 1,75 MHz 30 QSL z 11 krajů.V pásmu 3,5 MHz 100 QSL z 15 krajů.
Při založení radioklubu OK1KKP také byli členové : Oldřich Chmelař OK1GY, Blažek Milan, Haslinger Josef až do r. 1971, Hofbauer, Jech Vladimír, Nesvora Svatopluk, Řezníček Vladimír později OK1VGH - perfektní VKV technik, Štastný Václav - opět přišel do klubu i v roce 1980 ! a Wunch František . Radioklub OK1KKP se také zúčastnil Polního dne 1954. V Amatérském radiu 9/54 na straně 194 až 195 je nádherný článek o účastnících polního dne z různých kolektivek republiky.
Ukázka z článku:
"OK1KKP se začala připravovat v březnu.Bylo třeba připravit nejen přístroje,ale zajistit i stany a všechno zařízení k několikadennímu pobytu,dopravu,stravování a vyřešit řadu jiných problémů.Velkou potíží byla otázka zdrojů. Nestačí však připravit pouze "sebe" a shrabovat body bez ohledu na druhé. Stanice OK1KKP si stěžuje,že mnohé vysilače působily svými harmonickými na pásmu jako uragán a znemožňovaly poslech ostatních stanic. Zvláštním úkolem letošního PD bylo provedení bojového úkolu, kterého se měly zůčastnit všechny stanice. Jeho provedení bylo v jednotlivých stanicích různě organizováno.Také ve stanici OK1KKP na Sedle u Úštěku provedli přebor družstva ve střelbě ze vzduchovky."
Tady je vzpomínka přímého účastníka /později OK1JMJ/ uvedeného polního dne, který Polní den 1954 popisuje takto:
Byl to zážitek. Byl jsem žák základní školy, střílely se tam rakety, dělala se vatra, házeli tam dýmovnice. Bylo tam hodně vojáků a ti to všechno měli k dispozici.Bylo to u dřevěného trianglu na Sedle u Liběšic. Byl jsem tam dva dny s bráchou /OK1JLT/ přes víkend. Spal jsem ve velkém vojenském stanu. Asi 300 m pod Sedlo nás vezla ta vojenská kačena, jak se kolébala ze strany na stranu. Měli tam problémy, že se i skoro položila na bok. Nahoru se tahaly dva kusy zdroje 5 kW. Myslím centrály. Do toho největšího kopce to rvali čtyři lidi. Nahoře byli totálně splaveni . Zařízení tam bylo 2 m a zkoušeli tam těch 70 cm. Ladili to ještě tím vedením, strkali to sem tam.
x
Eda OK1EM