Kapitola 4
Činnost radioklubu OK 1 KKP 1954 - 1966
Druhou kapitolu jsme opustili v závodě Polní den 1954 na Sedle. V soutěži OK kroužku v měsíci červenci, srpnu, říjnu, listopadu a prosinci 1954 byla kolektivka OK1KKP velmi aktivní, zůčastnila se vždy v pásmech 1,75 a 3,5 MHz. V celkovém hodnocení OK kroužku 1954 se naše kolektivka OK1KKP umístnila na 31 místě.
V AR 1/55 byl vyhodnocen PD 1954, avšak OK1KKP se tam neobjevila. Pouze vyhodnocovatel zde uvedl: Nedostatkem závodu bylo, že 25 stanic nesplnilo brannou vložku. Podle podmínek soutěže byly diskvalifikovány.Vyhodnocovatel předpokládá , že tyto kolektivy v příštím ročníku sami pochopí, že Polní den má v prvé řadě charakter branný, a že nebude kolektiv, který by brannou vložku nesplnil.
Od AR 11/55 se postupně ubírá v tomto časopise místo pro uveřejňování výsledků závodů. Začíná to tím, že se uveřejňují výsledkové tabulky jen prvních 10 stanic, nebo u diplomů se již neuveřejňuje, kolik kdo má QSL pro diplom. U vyhodnocování měsíčního OK kroužku se uveřejňují jen stanice s větším počtem bodů než 1000 . Historické dohledávání stanic je složitější.
V roce 1955 se radioklub OK1KKP se již nepravidelně zůčastňoval v soutěži OK kroužku na pásmu 1,75 a 3,5 MHz.
V AR 7/55 bylo vyhodnocení Závodu míru 1954. Bohužel OK1KKP byla diskvalifikována z důvodu pozdního zaslání deníku.
Polní den 1957
V AR 12/57 bylo slovní vyhodnocení PD 1957 . Řada stanic, včetně OK1KKP zde byla kritizována, za použití nestabilních sólooscilátorů. Stanoviště PD bylo na Milešovce.
V AR 5/58 bylo vyhodnocení PD 1957 ve znění: Dnes přinášíme jen několik výsledků PD 1957 a to prvních deset stanic v každém pásmu. Vzhledem k tomu, že ÚRK rozmnožuje všechny výsledky a každému účastníku je zašle, nebudeme otiskovat komplexní výsledky. A tak je možno velmi těžko hledat v tomto období aktivitu radioklubu. Proto dnes oceňuji , že v časopise Radioamatér jsou uveřejňovány kompletní výsledky do poslední stanice, ne jen prvních 10 borců. Je to dobré nejenom pro součastnost, ale i pro historické zachování pro budoucnost.
Aktivita ústeckých radioamatérů stoupá
Krátká ukázka z výše uvedeného článku uveřejněného v AR 8/59, ukazuje na situaci s radioamatéry, která se v 60 - tých letech stupňovala.
V tomto kraji potvrzuje zájem veřejnosti o radiotechniku hlášení Poštovní novinové služby : V kraji odebírá časopis Amatérské radio téměř 2000 lidí. Přitom je však svazarmovských radistů o mnoho méně. Ještě v loňském roce byla situace taková, že v pěti okresních radioklubech pracovalo necelých 80 radistů. Říci , že to bylo málo, nestačí. Vinu na tom měli jak "staří" členové klubů, koncesionáři i členové bývalého KRK,...
V klubech byla situace taková,že ne všichni členové měli zájem na trvalém rozvoji. Vyhovoval jim klub malý,o několika členech. A k zájemcům i novým členům se chovali nevšímavě,nepomáhali jim a odrazovali je příliš odborným hovorem mezi sebou. Byly i případy, že se uzavírali před novými členy a zrazovali ty, kteří chtěli pracovat.Tak tomu bylo například v lovosickém radioklubu.
Předseda OV Svazarmu v Lovosicích s. Kmječ nám řekl, když jsme se ptali na činnost radioklubu toto:
Náš radioklub OK1KGR s kolektivkou je typickým příkladem pro úzké odborničení
- má pouze 7 členů ! Nepracuje se v něm a proto měla být také kolektivní stanici odebrána koncese. Aktivním členům, jako jsou soudruzi Šimek a Lutiša, se brání v práci: buď je v klubu zavřeno, nebo se nedostaví zodpovědný operátor. Soudruh Šimek několikrát vyznamenaný cvičitel mládeže, je RT II. třídy a rád by složil zkoušky RT I. třídy. Soudruh Lutiša se připravuje ke zkouškám PO s tím, že pak složí zkoušky zodpovědného operátora. Členové klubu nejenže těmto soudruhům nepomáhají, ale naopak je zrazují slovy: " Zkoušky neuděláte ".
I když radioklub neměl vyhovující místnosti, přece při účelné organizaci práce mohlo pracovat více členů. A předpoklady k zvýšení členské základny v okrese jsou. V závodě Deli, kde pracují většinou ženy, mají mnohé z nich zájem o radio.V tomto závodě součastně pracuje i většina členů ORK, ale zájem žen o práci jakoby se jich netýkal. Jim vyhovuje trpasličí klub!...
Na základě těchto i jiných poznatků se usneslo předsednictvo KV Svazarmu podstatně zlepšit politickovýchovnou, výcvikovou a organizační práci při rozvoji radistické činnosti v kraji, postupně zvednout členskou základnu a tím likvidovat trpasličí kluby.
Při prodlužování koncesí se přihlédne ke zprávě předsedy OV Svazarmu, zda a jak pomáhali koncesionáři při rozvoji radioamatérské činnosti a ve výcviku radistů v organizacích...
. . .
Jak bylo uvedeno v AR 4/60 bylo k 1.červnu 1960 vydáno celkem 1300 OK koncesí.
. . .
Polní den 1960
V tomto roce se v závodě Polní den radioklub OK1KKP umístnil v pásmu 86 MHz na 11 místě s 8955 body z 52 zůčastněných stanic.
V AR 8/60 byla uveřejněna část nových povolovacích podmínek , s platností od 1.5.1961. Podstatné bylo, že koncese se budou prodlužovat po 3 letech . Také se novými povolovacími podmínkami zaváděl povinně technický deník.
Polní den 1961
Závod se uskutečnil na kótě Milešovka. Míra AGS tam byl s yl. Sám vyjel nahoru na motocyklu ČZ 150C a yl šla pod lanovkou pěšky nahoru. Míra Blažek jel na kývačce JAWA 250. Nahoru jel i Jarda BW na služebním péráku JAWA a nedojel. Nechal mašinu uprostřed cesty v lese a došel vztekle pěšky. Později pro ni šel Mirek Blažek a ten s ní nahoru vyjel. Jak říká Míra AGS, byli tam dva dni. Spali v takových kobkách, kde byly palandy. Bylo to celé z kamene. Materiál pro závod se vozil nákladní lanovkou.Ještě tam byli operátoři Haslinger, VGH Vláďa, Skydánek, PH Jindra, Sláma, Míra Blažek a BW Jarda + 3 op. Většina použitého zařízení byla vyrobena Vláďou VGH. Bohužel každý ve vzpomínkách si vzpomíná čím tam vyjel, co se pilo, ale jaké bylo zařízení či pásma to už se z hlavy vytěsnilo. Pár fotek na dokreslení závodu.
Skydánek , Haslinger
1961 Milešovka
1961 Skydánek,OK1VGH,Haslinger,??? , yl OK1AGS
SEVEROČEŠI SOUTĚŽILI 25-26.8.1961
Ve dnech 25. a 26. srpna 1961 oživl Pavlovický stadion v Liberci radistickou činností. Radioamatéři Severočeského kraje si přijeli do Liberce změřit svoje síly na Krajském přeboru víceboje radistů. Dá se tvrdit, že svatý Petr se od Gagarinovy návštěvy stal tajným příznivcem radioamatérského cechu, protože na truc obligátním libereckým deštům se v zahajovací den závodu vyhouplo sluníčko nad Ještěd a vydrželo svítit až do ukončení přeborů v neděli.
V sobotu úderem 14.00 hodiny, nastoupila přihlášená družstva ke složení slibu a hned poté byl závod v plném proudu. Jako první disciplína přišla na řadu práce na stanicích, a tak kolem půl třetí odpoledne se začal etér zachvívat signály upravených erefek /RF/. Podle propozic se jelo CW provozem v tříčlenných hlídkách. Každý člen hlídky měl za úkol přijmout a vyslat tři radiogramy. První o 40 skupinách písmenkového textu, druhý dvacetiskupinový v číslicích a poslední třicetiskupinový smíšeného textu.
Druhý den, v neděli, probíhala druhá disciplina soutěže, pochod podle azimutu na 3 km. I tato disciplina proběhla velmi dobře a přestože sluníčko nemilosrdně pálilo, všechna družstva došla na cílové postavení ve stanoveném limitu. Ještě než uvedeme celkové pořadí závodících družstev, bude dobře se zmínit i o těch , kteří závod připravili a o jeho zdárný průběh měli největší zásluhu. Byli to především staří liberečtí amatéři, soudruzi Kostelecký, Kosař, Houdek a z Ústí nad Labem s. Litterbach, kteří po celou dobu závodu bděli nad bezvadnou organizací a rychlým spádem celé soutěže. A jelikož chceme nejenom chválit, ale i uvést nedostatky, je nutno se zamyslet nad neúčastí některých okresů, které se nejenom nedostavily, ale nepokládaly za nutné se ani omluvit, přestože obeslání soutěže bylo včas zajištěno. Nebo snad poštovní úřady v Děčíně, Lounech, Jablonci a v České Lípě mají dlouhodobou dovolenou ? Hi ! Jedině správnou odpověd mohou podat ti, kterých se to týká...!
Nejlepším celkem bylo družstvo z Litoměřic, které taky zaslouženě zvítězilo. Jmenovitě to byli soudruzi Gunther OK1AGA, Driemer OK1AGS a Lukášek OK1PH, kteří litoměřické barvy hájili s opravdovým elánem.
Jako druhé se umístnilo družstvo Liberec, které bylo složeno ze soudruhů Beneše, Jarého a Jiříčka. Na třetím místě se zařadili tepličtí, soudruzi Vinkler, Gutwirth a Jarolím. Těsně před polednem byl závod ukončen a provedeno závěrečné vyhodnocení, spojené s diskuzí.
A co říci na závěr? Nebýt neúčasti uvedených okresů, dal by se závod hodnotit jako velmi dobrý. Ale i tato soutěž splnila to, co se od ni očekávalo. AR 8/61
1962 - III. mistrovství republiky ve víceboji
Uskutečnilo se ve dnech 12 - 13. října 1962 ve středisku ČSTV v Klánovicích.
Družstvo severočeského kraje se v celkovém pořadí umístnilo na 2. místě .
Na snímku reprezentanti severočechů ?, Franta Hora, Jindra OK1PH
Okresní přebor v honu na lišku 1964
Okolo osmé hodiny 2.května 1964 se před okresním výborem Svazarmu v Litoměřicích začali scházet pionýři na okresní přebor v honu na lišku pro mládež do 16let. Každý z nich měl jedno až dvoutranzistorový přijímač s kruhovou rámovou anténou. U mnohých to byl první výrobek v školním radiokroužku, první krátkovlný přijimač. Dr.Drašnar seznámil všechny s pravidly závodu a pak začalo kontrolní vysílání lišky jedna a lišky dvě. Obě lišky pracovaly na kmitočtu 3650 kHz a při správném zaměření antény každý s úsměvem pokyvoval hlavou, že lišku slyší. Bodejť by neslyšel, vždyť se pracovalo se značným výkonem - 200 W. Na náměstí, kde byl štáb lišek, byla zapojena Lambda na reproduktor, okolo kterého se shromáždilo mnoho mladých i starších zájemců, kteří zvědavě sledovali závod. Závodili Litoměřičtí, Lovosičtí, Libochovičtí a Žalhostičtí. A hned od startu se závodníci rozběhli do ulic, přilehlého sadu, k Labi - všude byli vidět. A už rozhlas hlásí prvního závodníka, který našel lišku číslo jedna, za chvilku druhý, třetí , další a další. Všichni našli lišky a radost neměla konce. Na závěr byl závod vyhodnocen, načež se vyhlásila pořadí a nakonec byly předány ceny a diplomy - první tři dostali stavebnice NF2 a další tři sluchátka.
Pořadí prvních šesti závodníků: 1. Jiří Baumruk s časem 38 minut, 2. Pavel Kotan s časem 45 minut, 3. Míla Prošek s časem 47 minut, 4. Zdena Burianová s časem 52 minut, 5. Daniel Kupec s časem 53 minut, 6. Josef Vieden s časem 59 minut . AR 8/64
*
Rok 1964 a zde chci uvést, jak byla vlastně koncese podřízena podmínce členství ve Svazarmu a aktivnímu zapojení do činnosti: Ne jenom to, že samotné schválení žádosti operátora či OK bylo zapotřebí : Doporučení v radioklubu s posudkem, schválení ZO Svazarmu, schválení okresní radou radioamatérů, schválení předsednictvem okresního výboru Svazarmu, schválení krajskou radou radioamatérů a ústřední radou radioamatérů. Nakonec člověk dostal osvedčení a čekal na další prodloužení.
SEVEROČESKÝ KRAJ v ZRCADLE AR
Krátký vyňatek z výše uvedeného článku, který vyšel v AR 5 /1964 dokresluje, jaká byla starostlivost o koncesionáře v kraji a okrese.
Z dosavadního rozboru jednotlivých krajů vidíme nejlépe různorodost problémů,které jsou pro ten či onen kraj specifické.V Severočeském kraji je to otázka generační. Na jedné straně jsou tak zvaní "staří" dlouholetí amatéři a na druhé pak "mladí", pár let v činnosti. Chybí však mezičlánek - v kurzech vyškolení amatéři,kteří povětšině zanechali činnosti nebo nechtějí v kolektivech pracovat.
...
Slabá ideověvýchovná práce mezi amatéry nám způsobila pasivitu v členské mase, především pak mezi OK. Jedni tvrdí,že jsou pracovně přetíženi , že zaujímají důležitá a významná místa, jiní že mají mnoho funkcí a proto že nemají čas na aktivistickou práci ve Svazarmu. Naproti tomu poměrně malé procento členů se dobrovolně zapojuje do práce.
Proto se předsednictvo krajské sekce radia usneslo prověřit v kraji aktivitu všech radioamatérů a zjistit jejich pracovní vytížení i zaneprázdnění, vyplývající z funkcí. Zjistí-li prověřující komise , že soudruh skutečně zaujímá odpovědné místo nebo důležitou funkci, bude mu ponecháno na vůli, jak se chce v činnosti vyžívat. A se soudruhy, kteří jen pracovní zaneprázdnění nebo funkce předstírají, se pohovoří: při pohovorech se bude dbát na to, aby se nekonaly byrokraticky a administrativně. Pohovory začaly v kraji v prvním čtvrtletí letošního roku a už se projevuje jejich blahodárný vliv.
Předseda OV Svazarmu v Litoměřicích se k ní vyjádřil takto: Pohovor je nutný už proto, že si hlavně naši koncesionáři nejraději hrají na svém písečku a brání se pomáhat nám zabezpečování výcviku. Dělat například cvičitele při výcviku branců je pro ně nutným zlem! Mnozí z nich se už o pohovorech doslechli a najednou se hlásí do práce, chtějí vést kroužky a podobně.
...
V Litoměřickém okrese by měla být činnost nejlepší už proto, že je tu nejvíc OK z celého kraje 19 a 4 kolektivky. Nebýt vojáků - OK1VY, OK1AGS aj.- byla by činnost v okrese až na Lovosicko možná veškerá žádná.V Lovosicích dosáhli loni pěkných výsledků ve výcviku mládeže zásluhou MUDr Drašnara - OK1AIP, podílí se na nich také s.Dvořák , OK1VD.
Předseda OV Svazarmu s. Mráček nám řekl: " V okrese je sedm kroužků radia na školách I. a II. cyklu. Letos opravdu málo! Nemáme kontakt se školami, ředitelé i učitelé nemají zájem na rozvíjení kroužků radia na školách. Zatím nejsou u nás podmínky pro tuto činnost - není kádrová základna, zejména instruktoři. Vítáme opatření KSR - prověrku v řadách amatérů , hlavně OK.
Dobrým opatřením bude i to, že při schvalování návrhů na propůjčení koncese na radiostanici, což se projednává v předsednictvu okresního výboru Svazarmu, se bude přihlížet nejen k tomu, jak se uchazeč podílí na zajišťování činnosti mezi mládeží, ale uloží se mu i konkrétní úkol.
...
A tak pokračovalo nahánění na výcvikáře branců, výcvik záloh a podobně s cílem udržení si svých koncesí.
Polní den 1966
Polní den 1966 byl časově asi nejdelší v historii kolektivky.
Jak vzpomíná Béďa OK1UDI:
Na Babinách (vojenském cvičišti) jsme byli spolu /s OK1BOM/ týden před polňákem a asi tři dny po polňáku. Rok si ani přesně nepamatuji.Vybudovali jsme QTH, natáhli kabely k síti až dolu k vojákům, kteří nám díky Jardovi OK1VY zapůjčili nová 200 metrová kluba kabelů , nahoře bylo trafo z R 301. Ono těch 600 metrů bylo znát a napětí lítalo.Trafák byl zavřen v papírové krabici hihi. Vysilač byl jen na 2 m /PA GU32/ modulátor použit zesilovač KZ 25 W a anténa OK1DE.Vzpomínám, že na kótě jsme spali jen my dva, ostatní přijeli jen na závod a po závodě hned zmizeli - no a my jsme to zase všechno sbalili.Na 2 m hned po závodě bylo absolutní ticho. Jo ještě ty zúčastněné bych doplnil o Gejzu OK1ASD, ale jinak si pamatuji "prd".
Jenom pro upřesnění vzpomínka:
V tom týdnu před polňákem tam v noci přijeli ženisti, potmě buldozerem vyhrabali okop, že by se do něj vešel tank, nebo velký náklaďák, pak celý den chrápali v zamaskovaných autech, další noc tu díru potmě zahrabali a zmizeli. Jo taky jsem si vzpomněl, že jsem měl RO OK1-19557.
Tolik k jeho vzpomínce.
Doplním ještě další účastníky , Míra OK1AGS jako VO, Honza OK1VUW. Honza i Béďa tam přijeli na nových motorkách JAWA typ 590 /250 ccm s hrazdou a dvěma výfuky.K zařízení musím ještě doplnit, že jsme měli zapůjčený přijimač Kajro / R375 v té době špičkový přijímač s dvěma promítanými stupnicemi/, který pracovalo od 20 MHz do 500 MHz.Odkaz také ZDE.
Průběžně jsme již od středy 29.6.1966 testovali zařízení na 2 m. Ve čtvrtek 30.6.1966 v 16,05 hod jsem uskutečnil na 2 m spojení se stanicí OK1CE Frantou Čermákem z Dřezovic u Kladna, asi 10 km od Prahy. Po sdělení, že máme přijímač i na pásmo 70 cm zajásal a nabídl nám zapůjčení polotovaru vysilače na toto pásmo. Bohužel jedině fyzicky schopný jízdy jsem byl v tu chvíli já. Béďa mi zapůjčil svůj stroj. Bylo to šílené. Já byl zvyklý na skútr TATRAN S 125, kde po přidání plynu to moc nic nedělalo. U té 250- ky se při přidání plynu již zvedala přední kola. Dneska se obdivuji , jak jsem to dokázal. Po příjezdu do Dřezovic mne Franta OK1CE přivítal, občerstvil a ukázal co nám nabízí. Vyjížděl jsem od něj již v noci na zádech v batohu vysilač.
Na snímku OK1CE si prohlíží doma své zařízení AR 2/1961
Před půlnocí někde před Terezínem byla na silnici dlouhá kolona a nesmělo se nikam jet./Až po letech se člověk dozvěděl, že v Terezíně byly taktické rakety ČSLA, nejdříve od roku 1966 dl. 9m, od roku 1984 dl. 6,5 m viz zajímavý odkaz i s výkladem proč jsme nesměli jet./
Po dojezdu v pátek v 1,45 hod jsem již zase na 2m testoval zařízení. Ráno jsem již vstal v 7 hodin a koumali jsme , co jsem přivezl: Byl to prototyp vysilače - podlouhlá krabička z pocínovaného plechu.Uvnitř to začínalo xtalem 8 MHz,3x 6L41 a 2x 6CC42. Celý den se sháněly zdroje, modulátor a prováděli pokusy. Ke Kajru se dal jako NF zesilovač tovární sledovač signálu TESLA. U toho TXu si ani již nepamatuji co jsme tam dali za modulátor. Něco mi říká, že to byl zesilovač z magnetofonu Grundig TK42 ?.
První výzva byla dána již večer 1.července v 21.30, ale bezúspěšně.
První spojení na 432 MHz se podařilo uskutečnit až v sobotu 2.7.1966 v 9,10 s OK1KCO/p z Děčínského Sněžníku , operátor Mirek OK1VMF.
Před závodem jsme ještě uskutečnili pár pokusů o spojení. Tolik stanic na 70 cm pásmu zase nebylo viz výsledková listina. S Frantou OK1CE jsme uskutečnili spojení v 15.07 hod. Radost byla veliká. Byl potěšen, že jsme jeho prototyp zařízení zprovoznili.
V uveřejněných výsledcích v AR4/67 z PD 66 jsme v pásmu 430 MHz obsadili 9 místo s 191 body. Po závodě v neděli večer v 20.55 , jsem měl spojení na 70 cm s OK1CE, kde jsem domluvil navrácení vysilače dne 11.července 1966, kdy jsem to také provedl a vřele poděkoval za zapůjčení zařízení.
X
Eda OK1EM