Kapitola 6
Rok 1968 a roky normalizace
Hluboké změny, které probíhaly v naší společnosti počátkem roku 1968 se začaly přenášet i do společenských organizací. Jejich vedení, která byla většinou věrnou kopií státního modelu direktivního řízení, začaly pod vnitřním tlakem členstva i pod vahou vnějších okolností chápat, že již nebude možné pokračovat starými metodami. Tedy tyto změny pronikly i do Svazarmu a našich organizací.
Založení odbočky ČRA
A tak jsme již dne 28.3.1968 tj. ve čtvrtek v 14 30 na rozšířené sekci radia v tehdejším OV Svazarmu na Mírovém náměstí v Litoměřicích založili odbočku ČRA. /Oficiální registrace byla vydána až v roce 1969./ Předseda OK1BOM, místopředseda OK1ACS a tajemník OK1AGS. Na aktiv Československých radioamatérů vysilačů, který se konal 6. a 7.dubna 1968 v Praze byl delegován OK1BOM. Před tímto aktivem byli všichni ostatní radioamatéři v okrese písemně vyzváni dopisem s dotazníkem, zda svým myšlením a názorem jsou :
1) pro samostatnost v rámci federace za podmínek: Ne povinnost výcviku branců a podmíněnosti koncese členstvím ve Svazarmu.
2) pro samostatnost mimo rámec federace.
Tyto názory byly jako podklad pro diskuzi delegovaného člena na celostátní aktiv konaném dne 6 a 7.dubna 1968.
Po celostátním aktivu radioamatérů dne se uskutečnil
dne 30. května 1968 aktiv radioamatérů odbočky Litoměřice.
Z dochované dokumentace se aktivu zůčastnili a usnesení podepsali tito radioamatéři:
OK1BOM, OK1ACS, OK1AIL, OK1VGH, Fišer, OK1AGS, OK1ASD, OK1VFN, OK1GC, Jaroš OK1-17741, OK1JIK, OK1JZS, OK1JVJ, OK1AIP, OK1-8257, OK1-12590, OK1AFI, Rouša OK1-17729, Čundrle OK1-9358, Marčík OK1-19559, OK1AKE, OK1AIR, OK1ARO, OK2BRS,
Krátký výpis z usnesení aktivu:
Radioamatéři litoměřického okresu organizovaní ve Svazarmu, založili na své schůzi dne 28.3.1968 odbočku radioamatérů, která převzala až do vyřešení celkové situace celostátním sjezdem radioamatérů úkoly bývalé okresní sekce radia. Po pečlivé úvaze zaujímáme toto stanovisko:
Stojíme pevně za usnesením aktivu československých amatérů vysilačů a za dosavadní prací přípravného výboru.Nesouhlasíme s názory redakce amatérského radia uvedené v AR 5/68 a pokládáme za neodpovědné mluviti jménem 80 – ti tisíc čtenářů tohoto časopisu ,který nikoho nezastupuje, když přinejmenším 60 % čtenářů stojí a bude stát mimo jakou-koliv organizaci.
Chceme organizaci oproštěnou od mamutího řídícího aparátu, odborně a ekonomicky řízenou, založenou na dobrovolnosti, lásce ke své zálibě, tak často tvrdě potlačované direktivním řízením bez minimálních odborných znalostí. Budeme i nadále vychovávat mládež v této krásné zálibě ve spolupráci se školou.
Neodmítáme ani výcvik branců, ovšem na základě dobrovolnosti a vzájemné pracovní smlouvy při rovnosti obou partnerů. Nechceme , aby měl kdokoliv možnost osobovat si právo disponovat našim volným časem jako v minulosti na příklad: pohrůžkou ztráty koncese.
Ujišťujeme přípravný výbor, že v demokratické odborně a ekonomicky řízené organizaci vynaložíme maximální úsilí pro dobrou radioamatérům i společnosti prospěšnou činnost.
xxx
Obrodný proces ve společnosti i v naší organizaci byl narušen srpnovými událostmi.
xxx
Je pozdní večer 20.srpna 1968.
Obrovské armády varšavské pětky, soustředěné kolem čs.hranic, vyčkávají na povel k nástupu k poskytnutí „ internacionální „ výpomoci… V.Bilak a jeho společníci se snaží na zasedání předsednictva ÚV KSČ v rušné diskusi prosadit jejich plán na získání potřebné většiny, aby pak mohli prosadit prohlášení s tolik očekávanou žádostí o „ internacionální „ pomoc.
Na jiném místě plukovník V.Šalgovič,CSc.(náměstek ministra vnitra pro řízení StB) přenáší instrukce od svých chlebodárců a diriguje své věrné, ale i nezasvěcené a nechápající poslušné podřízené pracovníky k zajištění Čs. Rozhlasu a ruzyňského letiště a sám se snaží přemluvit generála Dzúra i velitele pohraničních vojsk generála Peprného, aby čs. armáda nekladla při nástupu interventů odpor. Při tom operoval nepravdivým tvrzením, že jedná v souladu se stanoviskem A.Dubčeka. Rovněž desítky včerejších sovětských „ turistů“ , spolu s pracovníky sovětského velvyslanectví i s hrstkou domácích příslušníků páté kolony, vyvíjejí na různých místech Prahy, na velvyslanectví, v budově StB, v Čs.rozhlase, na GŠ ČSA i jinde, horečnou činnost k zajištění zdárného průběhu celé hrůzné akce…
Mezitím západoněmecká zpravodajská služba zaznamenává po 21.00 hodině přerušení veškerého radiového spojení – provozu vyčkávajících armád varšavské pětky a několik minut po 23.00 hodině elektronické oslepení vlastního radarového stanoviště a jeho rušení pomocí staniolových pásků…
Vysvětlení příčin těchto skutečností nedalo na sebe již dlouho čekat.
Ve 23.00 hodin přichází z oddělení pohraniční kontroly na Cínovci na HS StB první hlášení o překročení našich hranic sovětskou tankovou jednotkou.
Vzápětí přicházejí obdobná hlášení i z dalších OPK. Do Československa se ze všech stran začala valit intervenční vojska varšavské pětky. V té době ministr obrany Dzúr a celý generální štáb ČSA byl ve skutečnosti internován a faktické rozhodování zde převzal stálý zástupce Spojeného velení armád Varšavské smlouvy generál Jamščikov se skupinou sovětských generálů a zanedlouho sám velitel intervenčních vojsk generál Pavlovský…
Podle neúplných údajů se v prvním sledu, součastně z deseti prostorů, začaly do Československa valit vojska tří armádních skupin o celkovém počtu cca 165 000 mužů a 4600 tanků. Na zajištění celé operace se mj. účastnilo asi 25 leteckých pluků s cca 700 letouny.
Přitom je třeba brát v úvahu, že celá organizace a dislokace čs.armády vycházela z předpokládané obrany proti event. útoku vojsk NATO přicházejícímu z jihozápadu. Avšak nyní rozhodující masa intervenčních vojsk nastupovala do Československa ze severu a severozápadu, tj. do týlu hlavního uskupení ČSLA:
- Sovětské a polské jednotky armádní skupiny „ A „ v počtu asi 70 000 mužů a 1800 tanků zahájily nástup z jihu Polska, zhruba z čáry Legnice - Krakov, na směrech Jablonec, Náchod, Hradec Králové, Ostrava, Olomouc a Žilina. Štáb této armádní skupiny, stejně jako štáb velitele intervenčních vojsk měl své stanoviště v Legnici.
- Sovětské jednotky a jednotky NDR tvořící armádní skupinu „ B „ v síle cca 35 000 mužů a 1300 tanků, nastupovaly pod vedením generála Veličku z prostoru Görlitz - Praha, Zittau
Liberec – Praha, Drážďany – Praha – Chomutov – Chomutov, Klingenthal – Karlovy Vary – Plzeň a Klingenthal – podél čs.jihozápadních hranic na Klatovy.
- Sovětské, maďarské a bulharské jednotky armádní skupiny „ C „ , o celkovém počtu cca 40 000 mužů a 1500 tanků , nastupovaly z prostorů podél celých severních hranic Maďarska na těchto směrech:
- Nejsilnější proud postupoval z Györu na Bratislavu a Břeclav. Zde se jeden proud oddělil a postupoval na Brno a Hradec Králové. Silnější část postupovala dále na Znojmo, kde se opět rozdělila vojska na dva proudy. Jeden pokračoval na České Budějovice a Klatovy, kde se spojil s jednotkami armádní skupiny „ B „ a uzavřel tak jihozápadní hranici. Zbytek jednotek postupoval ze Znojma na Prahu.
- Další proud armádní skupiny „ C „ postupoval z Komárna na Trenčín.
- Z Nográdu postupovaly jednotky na Bánskou Bystricu.
- Z Göncu na Košice a Prešov.
- A konečně další proud postupoval na Košice z Čopu
Přibližně v době, kdy se čela postupujících intervenčních jednotek blížila k určených cílům, krátce před druhou hodinou ranní. 21. srpna , byla zahájena i letecká výsadková operace.Z letišť v Legnici, Vratislavi, Opolí, Katovic a Krakova odstartovalo postupně asi 250 letadel AN 12 a asi 100 letadel AN 24 s tanky, obrněnými transportéry a výsadkáři na palubách. Na ruzyňském letišti pak v kratších než minutových intervalech přistávalo jedno letadlo za druhým a do rána byla vysazena celá divize.
A celou tuto operaci zajišťovalo ve vzduchu asi 200 letadel MIG 19 a MIG 21 a na 150 menších letadel a vrtulníků. Zbývá jen poznamenat, že první jednotky této výsadkové divize vyrazily okamžitě do ulic Prahy a že jejich cílem bylo obsazení budovy ÚV KSČ.
x
Středa21.srpna 1968
00.55 hod
Náměstek ministra vnitra Viliam Šalgovič,
poslal dálnopisem rozkaz krajským náčelníkům Sboru národní bezpečnosti.
Měl čtyři body:
1) Vyhlásit ihned 100% pohotovost příslušníků.
2) Obsadit sdělovací prostředky v krajích - rozhlas, televizi, pošty, místní rozhlas a vysílačky radioamatérů, aby nemohly být zneužity k nepřátelským akcím proti ČSSR“.
3) Dohodnout s vedoucími sdělovacích prostředků, aby byly vysílány pouze relace k zabezpečení klidu a veřejného pořádku.
4) Chránit budovy SNB, sklady výzbroje a výstroje,aby nemohly být zneužity nepřáteli“.
To vše mělo podle rozkazu proběhnout v naprostém utajení
x
Vzpomínky na 21.srpen 1968?
Instruktor Svazarmu pro radistiku vzpomíná: dne 15.2.2015
No bylo to kruté. Asi ve tři hodiny ráno 21.srpna 1968 mě někdo tloukl na okno v CHobolicích, byl to kámoš Míla , byl policajt. Burcoval a prohlásil: Josef pojď honem do práce že , přijeli rusáci . Tak nějak, doslova nelze.No nastartoval jsem Trabanta a jel jsem na Svazarm. Cestou jsem ještě nabral aktivistu. Že jo .To už jsme byli v té nové budově.Tam už byl Mráček (předseda OV Svazarmu), teď přesně nevím ještě nějaký jiný pracovník no a úkol byl směrem na radisty jo, protože jste měli nebo máte vysílací techniku znemožnit radistům, aby případně mohli nějaký ten proces nabourat či spíš dezorientovat. Ale tak jsme nasedli…Jo,rozbalil se ten mobilizační plán, protože v rámci mobilizace jste měli tam opatření v rámci zabezpečení bojové techniky Vás vysilačů, ale to by jsme vysilače stahovali. Teď jsme měli za úkol je čistě dostat do klidu, jo aby nemohli vysílat. Ale to zas bylo, Mráček tomu moc nerozumněl, já troc víc jo a tak jsme objížděli Vás radisty. Byli jsme i v Libochovicích u OK1GW, ten byl jako nejlepší technicky vybaven. Tak se s každým pohovořilo, nebralo se nic mimo nějakou koncovou elektronku vysilače. „Aby se jako znehodnotil nebo zneschopnil vysilač.“
Svým způsobem, když člověk nad tím uvažoval, tak každý těch elektronek měl více v šuplíku, ale to bylo jako ,že jsme to splnili. No a jeli jsme po těch radioamatérech .Byli jsme v Lovosicích, Libochovicích, Roudnici. Bylo to těžké tam jsme jezdili Š 1202 kombikem .Že jo a prakticky jsme se motali na silnicích kolem techniky, která nás „ okupovala“.(Tanky,auta s kanóny no a ve vzduchu letadla a vrtulníky). No zvládli jsme to , úkol jsme splnili, no asi tak všechno . Pak začala normální práce, aby se nic podstatného nestalo.Žádné šarže ale na OV Svazarmu od Rusů nedošli.
Tak to je zhruba řečeno o 21.srpnu , kdy jsme byly do bojové pohotovosti zvednuti jako SVAZARM. No ale je fakt, že to trvala taková nejistota 14 dní a pak se pokračovalo v normální práci i ve výcviku branců atd.
x
Aktivista radioamatér vzpomíná: 8.10.2014
Dne 21.srpna 1968 mne asi ve 3.30 vzbudil tchán se slovy : Vstávej je mobilizace, rychle se obleč.Vylezl jsem z postele celý rozespalý neboť dítě nám křičelo celou noc a oblékl se. Popadl jsem rohlík a tchán mě již cpal ven z domu…Venku byl strašný hluk, až později jsem zjistil , že jsou to tanky na silnici a letadla ve vzduchu. Před domem stalo auto. Z něj se ozvalo: pojď si sem sednout . To byl instruktor pro radistiku ze Svazarmu. Auto se dalo do pohybu směrem k Litoměřicím. Vyhýbalo se různě tankům a vozidlům na silnici. Dojeli jsme na OV Svazarmu v Litoměřicích. Tam již byl předseda OV Svazarmu a dva civilisti. Později jsem zjistil , že jsou to příslušníci SNB a ozbrojeni.
Na OV Svazarmu nás příslušníci SNB seznámili s nařízením náměstka ministra vnitra Viliama Šalgoviče. (V tom čase vycházeli z původních desinformací, že vojska vstoupila na naše území na žádost presidenta republiky,vlády a ÚV KSČ !!!.)
Příslušníci měli nejasné a chvílemi radikální výklady k nařízení :
Obsadit vysilačky radioamatérů.
Po dohodě s instruktorem jsme jim navrhli, vysilačky neodebírat , pohovořit s amatéry a pouze odevzdat elektronku koncového stupně vysilače. S tímto předseda OV Svazarmu i příslušníci souhlasili. Pouze je zajímalo, jestli za to vezmeme odpovědnost, že se nic nestane.
21.srpna 1968 bylo v okrese Litoměřice celkem 27 koncesionářů a 5 kolektivních stanic. Z toho bylo 10 příslušníků armády, 3 příslušníci MV a 2 příslušníci modré armády.
Spolu s instruktorem jsme předsedovi i příslušníkům SNB navrhli , aby u státních zaměstnanců , kteří byli mobilizováni či svoláváni na pracoviště se tato opatření již neprováděla. I toto příslušníci SNB a předseda OV Svazarmu schválili.
Dvě auta vyjela v 4.30 hod. nejdříve na Lovosicko. Kdo šel do práce již byl vzhůru,někteří ještě spali a nevěděli vůbec nic. Pak se jelo na Libochovicko. Když jsme měli jít kolem 6.30 hod k Frantovi OK1GC, požádal jsem ostatní , že bych tam šel sám, že je starší a znám ho. Doma byla jen paní Brožová. Když jsem ji řekl o co jde, sdělila mi že Franta není doma, měl noční v rozvodně ČEZ v Litoměřicích. Zavolala mu . Franta ji sdělil, že je ještě v práci, že autobusy na tu stranu nejezdí a že tak brzy nepřijede.Sdělil také,kde si mám vzít nějakou tu elektronku. Když jsem stál tehdy před jeho koutkem, bylo by mi trapné cokoliv sám vzít či podniknout.
U paní Brožové jsem se zdržel delší dobu.Uvařila mi čaj.
Poslouchal jsem zde zprávy z radia, a nějak po ránu jsem viděl i první mimořádné televizní zprávy, kde vystoupila hlasatelka Kamila Moučková, která zvěstovala národu , že jsme byly potupně napadeni spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy bez souhlasu prezidenta republiky,vlády a ÚV KSČ.
To ráno jsem se dozvěděl skutečnou pravdu , ne desinformace.
Když jsem se vrátil na náměstí k autům,dostal jsem vynadáno, kde jsem byl tak dlouho.Jeli jsme na Roudnicko. Zde se již neprováděla žádná činnost. Příslušníci SNB došli k tomuto rozhodnutí po informacích z veřejných prostředků. Na roudnickém náměstí bylo strašně moc lidí. Rozhlas vyzýval občany k darování krve, neb někde zejména v Praze se střílelo.Vyzýval k pasivní rezistenci vůdči okupantům, přeměňování značek a tabulí na silnicích. V Roudnici jsme pouze informovali OK1BW co se dělo a jeli domů.
Poznámka:
Další dni jsem již byl na ilegálním rozhlasovém vysilači. Když jsem se asi po týdnu vrátil domů, své zařízení jsem nenašel. Ani mi doma nechtěli říci kde je. Údajně od 21.srpna lítal kolem vysokého stožáru antény vrtulník a tak tchán uklidil přijímač HRO zabalený do seníku a vysilač dal do úlu ke včelám do medníku, kde ho obložil rámky !
Někdy v roce 1972 jsem zajel s náklaďákem, jako mobil na 80 metrech k Frantovi OK1GC, kde jsme si popovídali i o roce 1968.
x
Radioamatér vzpomíná: 17.10.2014
Já jsem se ničeho nezúčastňoval, ráno jsem to slyšel v radiu , když jsem vstával před pátou hodinou 21.srpna 1968. Když jsem měl jít do práce, tak jsem si pustil radio. Praha nevysílala -naladil jsem si nějakou jinou stanici a tam jsem slyšel, že se něco děje. Ale potom jsem se oblékl a teďka někdo zvonil. A to byl Jančura a nějaká parta v civilu asi 6 lidí a přišli ke mně, normálně do bytu. A ptali se, jaké máš zařízení a todle ? No tak já jsem říkal , že mám dvoumetr a na 3,5 MHz nějaké telegrafní zařízení , všechno tranzistorové, nic jsem neměl elektronkové a jen tydle ty tranzistorové zařízení a oni na to koukali a říkali : s tranzistorovými zařízeními se nikam daleko nedovolá a potom řekli, že mně nebudou nic zabavovat….
x
Smutné chvíle. Noc z dvacátého na jedenadvacátého srpna roku 1968 byla pro většinu obyvatel Československa jednou z nejsmutnějších v historii. Došlo k samozvané návštěvě naší republiky vojáky pěti „bratských států“.V obyvatelích tehdejšího Československa tento akt rozpoutal silnou vlnu vlastenectví a odporu proti okupaci. Tento odpor však zanedlouho udupalo období normalizace.
x
Bezprostředně po srpnových událostech došlo k zákazu radioamatérské činnosti včetně vysílání.
x
Uvolnění radioamatérského vysílání
K uvolnění radioamatérského vysílání došlo až 8.září 1968. Radioamatéři byli upozorněni na přísné dodržování povolovacích podmínek, zejména dodržování frekvencí, technické kvality vysílání i obsahu relací. Amatéři se měli při hovorech vystříhat při provozu na pásmech hovorů o věcech, nesouvisejících s radioamatérským provozem. Dále byli upozorněni, že je zvýšená kontrola radioamatérských pásem příslušnými kontrolními orgány. Bylo uvedeno,že tato dříve provedená opatření mají zabránit hmotným ztrátám i případným dalším opatřením proti jednotlivým stanicím i radioamatérské činnosti jako celku.
x
Odbočka ČRA ve svém celku nahradila činnost okresní sekce. V roce 1969 začala budovat v budově OV Svazarmu v místnosti č. 17 radiokabinet. Dále se všichni členové aktivně zapojili do plnění diplomu „ Litoměřice 750 let „ který odbočka vydávala spolu s Městkým NV. Propozice byly uveřejněny v Radioamatérském zpravodaji č. 5/1969.
Z hlediska historie uvádím seznam amatérů ze zasedání ČRA 20.6.1970 v Litoměřicích OK3TAW/1,OK1BOM,OK1JHM,OK1JMA,OK1JJS,OK1VIO,OK1GC,OK1AIL,OK1JVJ,OK1JZS,OK1JVS,
OK1JCV,OK1JIK,OK1AV,OK1ASD,OK1AIP,OK1AUD,OK1JRJ,OK1ARJ,OK1CH,OK1VGH,OK1ARO,
OK1AGS,OK1ACS,OK1AIR,Hrubý Miroslav a Karel,Jenček Vl,Jaroš Josef,
Začátkem roku 1970 se „ dobrovolně“ vzdal funkce předsedy odbočky ČRK Merta Edvin OK1BOM.
To nepomohlo tomu,že byl dále odvolán z funkce člena předsednictva OV Svazarmu a člena pléna OV Svazarmu. Začala politická normalizace. Po 20 letech , v roce 1990 byl plně rehabilitován.
Jak se vyjádřil předseda OV Svazarmu :
Jmenovaný pracoval ve Svazarmu od roku 1968 jako předseda OSR. Snahy o odstranění chyb po lednu 1968 projevoval především ve své činnosti ve Svazarmu, zejména v tom, že prosazoval v domnění že dojde k osamostatní jednotlivých sekcí, jejich postupné oddělení od Svazarmu. Má podíl na desintegraci sekcí, z nichž právě sekce radia jejichž byl předsedou byla jedna z nejaktivnějších v tomto směru. V srpnu 1968 se iniciativně zapojil do činnosti vysilače, který působil na okrese.
Opustíme okresní odbočku,neb není plně předmětem tohoto webu
x
1969 - 1971
V letech 1969 až 1971 docházelo k normalizačním excesům, podle uváděných údajů Radioamatérského zpravodaje o zrušených , zaniklých či pozastavených koncesí zůstávali radioamatéři v cizině , a neb z jiných politických důvodů jim byly koncese odebírány, neb pozastavována činnost za nelegální vysílání v srpnu 1968. Z počátku se psaly i důvody , později jen že došlo ke změně okolností za nichž byla koncese získána. V severočeském kraji se provádělo v 70 letech přezkušování koncesionářů, zejména v roce 1971. Ne každý prošel. Záznam o přezkoušení byl v koncesi zaznamenán.
Výpis některých stanic z Radioamatérských zpravodajů
Zrušená povolení:
OK1ACY, Lněnička Lubomír, opustil území ČSSR
OK1ACX, Lněničková Dáša, opustila území ČSSR
OK2PAG, Ondráček Josef, mimo ČSSR
OK1ABZ, Zídek Jan,mimo ČSSR
OK1AJR, Havran Václav - dnem 3.2.1969 - opuštění ČSSR
OK1ABI, Jindřich Křivánek,mimo ČSSR
OK1AUC, Petr Klinger, mimo ČSSR
OK1ANJ, Jindřich Stikarovský , mimo ČSSR
OK2BBG, Richard Schulz, mimo ČSSR
OK2BCX, Arnošt Sehnal, mimo ČSSR
OK2BNF, Stanislav Bednařík, mimo ČSSR
OK2PBD, Antonín Mikita, mimo ČSSR
OK1VHF, Miloslav Folprecht, mimo ČSSR
OK2SBI, Ivo Bubeník, mimo ČSSR
OK2WCG, Ing. Ivo Chládek , mimo ČSSR
OK3UH, Karol Nagy, mimo ČSSR
OK1AIM, Václav Marek, pro nedodržování pov.podmínek
OK1MAO, Karel Koudelka, změnily se okolnosti , za kterých
byla povolovací listina vydána
OK1MIO, Jarmila Koudelková, změnily se okolnosti, za kterých
byla povolovací listina vydána
OK1TL, Josef Třešnák, za nedodržování povolovacích podmínek
OK1VGL, Václav Halamka, změnily se okolnosti, za kterých byla
povolovací listina vydána
Zaniklá a zrušená povolení :
OK1AKB, Josef Nevole
OK1AMC, Pavel Peška
OK1YD, Ing. Jaroslav Blahna
OK1ACT, Otta Halák - 10.9.1970
OK1AHP,Jarmila Jeřábková
OK1AKN,Viktor Domin
OK1AUM, Miroslav Ruban
OK1GA, Václav Homolka - 10.9.1970
OK1IAQ, Antonín Spinzl
OK1IK, ing. Vladimír Juránek
OK1JCQ, Jaroslav Slivič
OK1KVN, SDR ZO Svazarmu Štětí
OK1KYO, Svazarm Bílina
OK1WGW, Jaroslav Pacovský
OK1WVK, Karel Váňa
Zastavení činnosti:
OK1AHO, Pribin Votrubec do 31.12.1970
OK1AGN, Josef Kadlec od 15.9.1970
OK1AOY, Květoslava Votrubcová do 31.12.1970
OK1ARD, Jaroslav Hejn do 31.10.1970
OK1AVE, Karel Vráblík, od 15.9.1970
OK1AVU, Jan Kandl, od 15.9.1970
OK1JIM, Jaroslav Krejčí, od 15.9.1970
OK1KCU, SDR Svazarmu Ústí n.L. od 15.9.1970
OK1AFI, Vladimír Bárta, od 15.3.1971
OK1AFO, Antonín Kavrza, od 15.3.1971
OK1AKE, Milan Hindrák, od 15.3.1971
OK1BOM, Edvin Merta, od 15.3.1971
OK1JED, Milan Daneš, od 1.4.1971
OK1JKO, Ladislav Koza, od 1.4.1971
OK1JKV, Karel Veselý, od 15.3.1971
OK1JPH, Pavel Harmann, od 1.4.1971
OK1JPO, Petr Opl, od 1.4.1971
OK1JSE, Jan Sedláček, od 1.4.1971
OK1VCU, Jaroslav Kučera, od 1.4.1971
1971
Dobré vyhledávání koncesí bylo mimo seznamů v časopisech Krátké vlny do roku 1951 a Radioamatérském zpravodaji. Situace se zhoršila od 25.8.1951, kdy bylo zakázano uveřejňovat příjmení a adresu radioamatérů pro OK i RP. Při spojeních se mohlo uvádět jen jméno a okres !
Od roku 1972 do roku 1975 se v Radioamatérském zpravodaji přestali tyto plné informace uveřejňovat, pouze značka , jméno a okres . Od poloviny roku 1975 do roku 1977 byl opět uveřejňován výpis z CHronologického sborníku IR Praha " změny ve stavu radioamatérských stanic" .
Činnost radioklubu OK1KKP 1971 - 1972
Byla obnovena plně činnost radioklubu, část členů se scházela pravidelně každé pondělí a podílela se na práci vysílací stanice, přípravou nových RO a vyměny zkušeností z oboru radioamatérství.Někteří členové nepracují vůbec, někteří občas. Na dokončení úprav se podílel Pardubický, který provedl instalaci silnoproudého rozvodu do vysílací místnosti. Driemer zabezpečil vytřídění materiálu a úklid místnosti skladu.Marčík si vzal na starost QSL lístky.Z prostředků OV Svazarmu jsme zakoupily naftové kamna, čímž bylo možno zabezpečit pravidelnou činnost radioklubu i v zimních měsících.
Předpokládaný zámysl zakoupení vysílacího zařízení nemohl být splněn, neboť nebyl dán do prodeje vysilač v plánované době radiodílnou při ÚV Svazarmu. Byl upraven letecký vysilač R 805,kterou provedl Pardubický.Uvedený vysilač vyhověl a byl používán.Merta uvedl do chodu R3. Horský dokončil natření dveří a rolety.
K 1.1.1973 měl radioklub 18 členů.V minulém období bylo získáno celkem 5 nových členů a 4 odešli.Z nových členů Štastný složil zkoušky na RO.Okresní konferencí v roce 1971 bylo uloženo rozšířit členskou základnu na úseku radioamatérství o 100 nových členů. Úkol byl náročný a těžko splnitelný.Nepodařilo se nám získat nové členy hlavně z řad mládeže a pokud se nám to podařilo, jejich zájem a činnost v mnoha případech končí odchodem do škol neb do voj.základní služby.
Příspěvková kázeň našich členů byla velmi dobrá.Všichni členové si známky odebrali včas.Bylo odebráno celkem 28 známek,z toho 19 ks po 10 Kč a 9 ks po 5 Kč. Dále bylo odebráno 20 ks známek na fond solidarity.
Pokud jde o práci s mládeží Rajmon vedl radistický kroužek v ODPM již druhý rok.Tento kroužek měl 8 členů z 9.ročníku ZDŠ. Kroužek se scházel každou středu odpoledne v ODPM na Ostrově v místnosti,která pro průměrnou účast 6 chlapců svou velikostí nevyhovuje. Kroužek byl zaměřen na konstrukci zařízení pro radiové řízení modelů a dále pro zařízení vlastní potřeby.Materiálová základna, kterou zabezpečoval ODPM a z části Svazarm byla nedostatečná.
Na výcviku branců se podílel Marčík a na výcviku záloh Horský podle plánu OV Svazarmu. Aschebrener byl v roce 1971 aktivista pro výcvik branců. Členové radioklubu se zůčastnili v přeboru rychlotelegrafii, který pořádal RK Roudnice v dubnu 1972. Z našich členů získal 1.místo Hora a na 2 a 3 místě se umístnil Holka a Štastný. Hrůza se zúčastňoval závodů jako rozhodčí pro hon na lišku v rámci okresu.
Vedoucím operátorem kolektivní stanice byl Horský. Radioklub vykazoval v uplynulém období dobrou činnost.Pracovalo se na 2 pásmech,tj. 80 a 40 metrů.Pro zkoušky na RO byly připravováni dva členové z nichž jeden zkoušky s úspěchem splnil.Radioklub se zůčastnil závodu OK DX CONTEST pořádaným ÚRK. Závodu se zůčastnilo 8 RO a bylo navázáno 150 spojení.Nejúspěšnější dvojice byla Hora – Holka. V roce 1972 jsme získali diplom WADM IV.
x
Prameny:
Vojáci a pražské jaro 1968 , vydal SVO +HÚ ČSLA 1990
Radioamatérský zpravodaj 1968 -1974
Osobní archiv
Více k pražskému jaru, normalizaci a radioamatérech je uvedeno na stránkách OK2KKW
Činnost Hlavní správy StB
CHronologie událostí 20 a 21.srpna 1968
Tváří v tvář okupaci
x
Eda OK1EM